„Na základě mých pracovních a osobních zkušeností si myslím, že toto není o problému jednotlivce nebo jedné složky systému, ale o celkovém nastavení společnosti a vnímání těchto rizik a nebezpečí. Když většinová společnost nevnímá nebo vůbec neví o nějakém takovém riziku, nemůže policejní orgán správně vyhodnotit tato oznámení, což potom zpětně pro oběti těchto jednání znamená, že nemá smysl to kdekoli chtít řešit, protože jim nebude uvěřeno. Tak jako mnoho let společnost nechtěla vidět a jednat ve věcech domácího násilí či pohlavního zneužívání – dokud politici, média a další veřejné složky nezačaly jednotně mluvit a edukovat společnost o tom, že tyto věci se dějí a jak se řeší, nebo by se mohly řešit. A tedy jasně označily jednání, co je ještě v pořádku a co už je za hranou – co si ženy, muži či děti nemají nechat líbit a že je správné říct „dost“ nebo „ne“. A teprve potom se může změnit i systém a postupy u policie, aby správně a včas zajistila všechny důkazy pro správné vyhodnocení celé situace. Dokud se toto nezmění, nebudou se věci hlásit a řešit – tak jako donedávna ve věcech domácího násilí nebo pohlavního zneužívání dětí.“
Terezie Janíková
důstojnice Vojenské policie a bývalá komisařka Policie ČR